Vyslyšená modlitba
Chtěl bych se podělit o jedno svědectví z tohoto týdne o modlitbě, kterou já osobně vnímám jako vyslyšenou, i když někdo jiný to tak vůbec vnímat nemusí (ale k tomu se dostanu ještě dále).
V uplynulých 4 letech jsem se účastnil mužské konference, kterou pořádá Apoštolská církev. Musím přiznat, že minulý ročník mi moc nesedl, ale je to vždy skvělá příležitost setkat se s bratry napříč církví, tedy i z mého předchozího sboru.
Tento rok jsem měl ale domluvenou oslavu, jejíž termín a účast jsme potvrdili někdy loni na podzim (termín konference ještě tehdy nebyl znám). Mrzelo mě, že se tyto akce potkaly zrovna v jediný den, který mám nadlouho dopředu obsazený. A tak jsem to v pondělí (tedy necelý týden před konáním konference) vydal Bohu. Modlil jsem se asi takto:
„Bože, ty víš, že nechci rušit tu oslavu, kterou jsem přislíbil dlouho dopředu a nebylo by to dobré svědectví. Víš, že bych chtěl být i na té mužské konferenci, a tak jestli mě tam ty chceš mít, tak prosím, udělej nějaký zázrak – ať se oslava přesune, zruší nebo najdi jiný způsob, abych o ni nepřišel. Z lidského hlediska nevidím jinou možnost, jak to udělat, a tak to dávám do Tvých rukou. Amen.“
Včera (dva dny poté) mi přišla do práce SMS od mé manželky:
Muzska konference v sobotu v Olomouci zrusena..
V tu chvíli jsem vůbec netušil co se děje, protože o nějakém opatření, že se nesmí konat akce s účastí nad 100 osob jsem nevěděl (mělo začít platit ten den v 18 hod.). Přiznám se, že na mě padla Boží bázeň, protože 2 dny předtím bych absolutně nepočítal s tím, že se něco takového může stát. Ale stalo se, je to realita a já se přiznám, že to vnímám jako vyslyšenou modlitbu – navzdory všem problémům a možná zklamáním, které toto rozhodnutí přineslo ostatním. Já jen doufám, že akce se nezruší úplně a pouze se najde náhradní termín.
Už je to pár let, kdy jsem Bohu předložil jinou modlitbu: „Pane, prosím, pamatuj na to, že budeme mít třetí dítě a že už se nám do současného auta těžko vejde. Amen.“ Nic víc, jen prosba, kterou jsem vyslovil, když žena byla těhotná s naší Kristýnkou a přemýšlel jsem, jak nafouknout místo v autě, které začalo podivuhodně docházet :-).
Čtvrt roku jsme fungovali dál a potom se začaly „dít věci“. Vím, že někteří křesťané používají frázi „Dostali jsme od Boha auto (dům, byt, doplňte si sami...).“, kterou jsem nikdy moc nechápal (jakože se ráno probudili a auto stálo před domem a klíčky na stole s lístečkem „Pro Tebe, mám Tě rád“?).
Nic takového, ale v podstatě to tak bylo, protože celý ten proces (nebudu ho popisovat, ale nechodil jsem ani po bazarech, ani jsem nesháněl mechanika, který by mi ho proťuknul – prostě jsem věřil Bohu, že nám dává to, co nám bude k užitku) dopadl tak, že během měsíce jsme měli zánovní rodinné auto (7 míst) za velmi rozumnou cenu a které nám slouží doteď (koncem března oslaví zmíněná Kristýnka sedmé narozeniny).
Ačkoliv jsem tenkrát opět viděl jasně vyslyšenou modlitbu, pro někoho nezainteresovaného (třeba sousedy) mohla celá situace působit naprosto banálně („...á, soused si našetřil na nové auto, kdo ví, kde ho sehnal, …“).
Já ale miluju ty situace kdy vím, že jsem se za něco modlil a potom najednou uvidím tu Boží odpověď. Je to jako pohlazení, jako dotyk od někoho, kdo Vás má rád. Zároveň je to tak osobní zážitek, že se těžko vysvětluje a předává dál.
A tak tě chci, bratříčku, sestřičko, dnes povzbudit k tomu, aby ses neostýchal přijít k Bohu se svou prosbou a předal mu věci, které Tě v životě trápí. Vím, že ne každá modlitba bude vyslyšená, ale věřím, že Bůh najde řešení a třeba Ti ho předá časem a trochu jinak, než očekáváš.A taky chci apelovat na to, abychom byli shovívaví ke svědectvím v církvi, které někdy mohou být v našich očích maličkostmi, ale pro toho, kdo je předává, to mohou být veliké věci. Vždyť to Bůh učinil pro něj, z lásky k němu, pro povzbuzení jeho víry. Pro nás zase udělal (a věřím, že udělá) věci jiné…
Přiznám se, že mám poslední dobou daleko raději svědectví tohoto druhu (maličkosti, které pro nás Bůh udělal) než svědectví typu: „Dnes jsem řekl kolegovi v práci, že jsem křesťan a uvidíme, co s tím Bůh udělá.“
Mám totiž za to, že ta první svědectví daleko víc svědčí o Boží slávě a Bohu jako takovém, zatímco ta druhá o člověku a jeho (často marné) snaze (a tím nechci nijak snižovat hodnotu této snahy, snad mi rozumíte).
Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho. 1J 5,13-15
Komentáře (0)
Žádné komentáře. Buďte první :-)
Napsat komentář